Historie sboru

Střípky z historie Soběšic

     Soběšice patřily moravskému markraběti. Král Václav II je s 12 lány polí a dalším příslušenstvím daroval roku 1286 klášteru augustiniánek v Brně. Po jeho zrušení se roku 1581 dostaly brněnským jezuitům k panství Řečkovice, u něhož pak zůstaly až do roku 1848. Do roku 1750 byly všechny pozemky znovu rozděleny, a to na 4 půllány a 8 čtvrtlánů. Vrchnostenský dvůr, zřízený roku 1662, byl v r.1780 rozparcelován mezi 5 poddaných. Na počátku 20. století zde existovala výroba lihovin, mlýn, cihelna a stavitelská firma, později pak záložna. Ves se stala součástí Brna roku 1971.
     Urbanistický vývoj

      Soběšice vznikly na rozsáhlém lesnatém hřebenu, který vybíhá z Drahanské vrchoviny hluboko do brněnské kotliny mezi hlubokými údolími Svitavy a Ponávky. Vesnice byla založena kolem pramenné muldy Soběšického potoka, který pod vsí klesá do hlubokého údolí, které se napojuje na údolí potoka Melatín a posléze ústí do Svitavy v Bílovicích. Usedlosti byly vystavěny po vrstevnici a vytvořili jakousi podkovu, jejíž severní konec vytvořil dvůr. Roku 1497 zde bylo 15 usedlostí, počátkem 17. století 18 usedlostí. Po třicetileté válce došlo částečně k redukci zástavby. Vesnice vznikla bez přímé vazby na komunikace; krátkou spojkou se napojila na cestu ze Zábrdovic a Husovic do Vranova, k níž se severně od vsi v ostrém úhlu připojovala cesta z Králova Pole. Z téhož místa se odpojovala i místní spojka do Řečkovic a Mokré Hory, podél jižní strany soběšických humen klesala pěšina dolů údolím do Bílovic.
      Již v 2. polovině 18. století začala vznikat domkařská zástavba mimo jádro vsi, kde ostatně rozvoj již nebyl možný. Teprve nyní se organizujícím faktorem staly existující cesty; první domky vznikly po západní straně zábrdovické cesty, mezi dnešními ulicemi Školní a Na Kovárně. Roku 1780 byl zrušen soběšický dvůr, jeho budovy však byly pouze majetkově rozděleny, takže jeho areál zůstal zachován.
      Od poloviny 19. století do roku 1918 vznikala veškerá existující zástavba v okolí zábrdovické silnice včetně ulic Melatín, Štěpánkova a ulice Na Kovárně, tvořící příčné napojení na královopolskou silnici, podél níž již tehdy vznikala jednostranná zástavba po východní straně, téměř až k vidlici obou cest. Za 1. republiky byly vytyčeny dvě kolmé cesty z ulice Útěchovské k západu. Hlavní rozvoj se však soustředil na území mezi touto silnicí a Ostrou horkou, kde byla východně od cesty vytyčena ortogonální síť, zastavovaná rodinnými domky - izolovanými dvojdomky i řadovou zástavbou.
      Další výstavba pokračovala zejména v 70. letech. Vývoj zástavby pokračoval v naznačených trendech, domky vznikaly i podél Weissovy ulice, tedy severně od vidlice cest, čímž se klínové téměř nezastavěné území na této vidlici dostalo téměř do centra vsi. V 90. letech došlo k zastavění celého území nazývaného Rygle a výstavba nových rodinných domů pokračovala i na dalších místech. V letech 1995-1997 získala ves nový akcent v areálu nevelkého kláštera sester svaté Kláry. Stále není vyřešena potřeba jakési návsi, nebo náměstíčka, což by velice prospělo. V současné době probíhá výstavba dalšího významného sídelního útvaru v jižní části Útěchovské ulice a v již zmiňovaném klínu ve středu obce.
      Vznik hasičského sboru
     Za počátek sboru požárníků v Soběšicích lze považovat dobrovolné sdružení několika zájemců, kteří se v letech 1894-1895 seskupili kolem věnované dvoukolové ruční stříkačky. Stříkačka byla uskladněna ve stodole místního občana. Z podnětu náčelníka Sboru dobrovolných hasičů v Obřanech se 24. května 1896 ustavil přípravný výbor pro založení Sboru dobrovolných hasičů v Soběšicích. Členy byli nájemce obecního hostince, rolník a místní nadručitel. Do týdne pak došlo k ustanovení tohoto sboru, jež tvořilo 22 členů. Těchto prvních 22 členů dodatečně posílili další tři. V roce 1908 koupila obec novou stříkačku, ta byla již umístěna v novém hasičském skladišti. Průběžně byly doplňovány hadice a naviják. V roce 1919 pořídil sbor nářaďový vůz a později si do něj nechal namontovat čerpadlo fy Hiller a syn. Roku 1939 po slavnostním otevření nové zbrojnice byla zakoupena stříkačka firmy Chotěboř a hadicový naviják. Po válce, kdy došlo ke zničení techniky a stavení, byl sboru v roce 1948 věnován automobil od sanitní služby pro přepravu mužstva a agregátu. V roce 1949 koupil tehdejší MNV sboru automobil Tatra 54.V roce 1950 bylo na stávající vozidlo Adler namontováno čerpadlo. V 60. letech provozoval sbor též automobil Tatra 805 Brněnských plynáren. Další technikou pořízenou sborem bylo cisternové vozidlo Praga RN a dodávkové vozidlo Žuk. V roce 1986 dochází k výměně vozového parku a sboru je přidělen vůz Š 706 RTHP CAS 25. V pozdějších letech byl sboru dodán ještě jeden vůz stejného typu.
Do roku 2003 byl ve službě jeden z novějších vozů, Tatra 613 RZA. Několik let ve sboru spolehlivě sloužil a zúčastnil se spousty zásahů. V současné době vlastní sbor tři vozidla. Cisternový vůz Š 706 CAS 16/25 novější výroby, který prošel několika menšími přestavbami, aby vyhovoval současným požadavkům. Druhým vozem je Tatra 148 CAS 24/32 opět po lokálních úpravách. Jako rychlé zásahové vozidlo byl nově zvolen automobil Range Rover 4,6 HSE jako RZA-R, který splňuje nejmodernější požadavky na hasičskou techniku, je vybavený vysokotlakým hasícím zařízením, hydraulickou technikou a navijákem.